Kila: Snow-White and Rose-Red

Kila: Snow-White and Rose-Red - povídková kniha od Kily

Kila nabízí zábavné knihy s příběhy, které stimulují lásku ke čtení. Kiliny příběhové knihy pomáhají dětem užívat si čtení a učení s velkým množstvím bajek a pohádek.

Kdysi žila chudá, osamělá vdova, která žila ve vzdálené chatě. Před chatou byla zahrada, kde stály dva růžové stromy. Jedna nesla bílé růže a druhá červená.

Měla dvě dcery, které byly jako dva růžové stromy, a tak nazvala jednu Sněhurku a druhou Růžovou.

Jednou večer si matka nasadila brýle a nahlas četla z velké knihy a obě dívky poslouchaly, zatímco seděly a točily nitě. Ozvalo se zaklepání na dveře, které znělo, jako by někdo chtěl být vpuštěn.

Rose Red šla a zatlačila šroub, protože si myslela, že je to chudák. Byl to ale obrovský medvěd, který strčil svou velkou černou hlavu kolem dveří. Rose-Red zaječela a vyskočila zpět, zatímco Sněhurka se schovala za matčinou postel.

Medvěd začal mluvit a řekl: „Neboj se, neublížím ti! Jsem napůl zmrzlý a chci se jen trochu zahřát vedle tebe.“
„Chudák medvěd,“ řekla matka. „Lehněte si u ohně, dávejte pozor, abyste si nespálili kabát.“

Medvěd řekl dívkám: „Prosím, trochu srazte sníh z mého kabátu;“ tak přinesli koště a vyčistili medvědí srst, zatímco se pohodlně protáhl ohněm a spokojeně vrčel.

Jakmile se rozednilo, dvě děti ho pustily ven a on klusal přes sníh a do lesa. Od té doby medvěd obcházel každý večer ve stejnou dobu a nechal děti, aby se s ním bavily, jak se jim líbilo.

Když přišlo jaro, medvěd řekl Sněhurce: „Musím jít do lesa a chránit své poklady před ničemnými trpaslíky.“ Sněhurka byla docela smutná, že odchází, a ona mu odblokovala dveře, medvěd rychle utekl a brzy byl z dohledu.

Krátce nato matka poslala své děti do lesa sbírat dříví. Viděli trpaslíka se sněhově bílým vousem, dlouhým dvorem a konec vousů byl zachycen ve štěrbině stromu.

Zíral na dívky svým ohnivě rudýma očima a zvolal: "Proč tam stojíš? Nemůžeš sem přijít a pomoci mi?"

„Nebuď netrpělivá,“ řekla Sněhurka, „pomůžu ti,“ vytáhla ji z kapsy a usekla mu konec vousů.

Jakmile byl trpaslík volný, přehodil si tašku přes rameno a odešel, aniž by dal dětem druhý pohled.

Jindy, když dívky procházely vřesem na cestě domů, překvapily trpaslíka, který právě na čistém místě vyprázdnil svůj pytel drahých kamenů. Brilantní kameny se třpytily a jiskřily různými barvami.

„Proč tam tak zíráš?“ vykřikl trpaslík a jeho šedá tvář zuřivě zčervenala.

Pokračoval v řevu, když bylo slyšet hlasité vrčení a z lesa k nim klusal černý medvěd. Trpaslík vyděšeně vyskočil, ale nemohl se dostat do své jeskyně, protože medvěd už byl příliš blízko.

Potom se strachem v srdci zvolal: „Drahý medvěde, zachraň mě. Dám ti všechny své poklady.“ Medvěd jeho slova ignoroval a dal zlému tvorovi jedinou ránu tlapou. Trpaslík se už nikdy nepohnul.

Dívky utekly, ale medvěd na ně zavolal: „Sněhurka a Rose Red, neboj se.“ Když poznali jeho hlas, zastavili se.

Když je dohonil, jeho medvědí kůže náhle odpadla a on tam stál, pohledný muž, celý oděný do zlata.

„Jsem králův syn," řekl, „a byl jsem okouzlen tím zlým trpaslíkem, který mi ukradl poklady. Byl jsem nucen běhat po lese jako divoký medvěd. Teď dostal svůj zasloužený trest."
...

Doufáme, že se vám tato kniha bude líbit. V případě problémů nás kontaktujte na adrese [email protected]
Dík!